Na začátku sezóny vždycky vyjedeme na pár dní k Berounce, kde si nás Karlos bere do parády a v rámci soustředění Spartan Race Training Group Rokycany ladíme kondici pro nadcházející závody. No a letos tomu samozřejmě nemohlo být jinak.
Plán byl jasný, 20. dubna najedeme do Liblína a všecko odstartujem odpoledním tréninkem. Byl to takový lehčí, zahřívací kruháč, který byl díky vysokým teplotám i tak dost náročný.
Po hodinové grilovačce jsme vyrazili ještě na regenerační výběh dolů k Berounce, abychom vyplavili všecky ty laktáty a těšili se víc na večer. Proč?
No protože po pořádném výkonu přichází pořádná odměna. A tak se pilo a tancovalo a pilo… Až mě ráno trochu bolelala hlava… Asi jsem se ve spánku musel bouchnout o rantl postele, jinak netuším, čím by to mohlo být… #JägerLoví
A mít kocovinu ten nejnáročnější den, to prostě nechceš :) Před snídaní jsme si vyběhli rozhýbat ztuhlé kostry na výklus, přebrodili Berounku a šli se nacpat těma párkama.
A to byla chyba. Na dopoledním kruháči to troubilo, až to hezký nebylo… #KrkSemKrkTam Slečny doufám prominou… Ale my za to fakt nemůžem, to ty párky. #Fakt
Oběd, drobná pauza a opět na plac! Tentokrát už kultivovaný kruháč, kde jsme se zase drobet připekli. A zase spát. #RegeneraceJeTřeba
Večer jsme totiž vyrazili ještě na kola, a to na cca 12 km projížďku na Krašov. Holky teda trošku nadávaly, když v lese tlačily kola do kopce, ale byla to krásná trasa.
Cestou zpátky jsme se ještě stavili v místním pivovárku, kde jsme ochutnali nějaké to pivko. #MinerálySeMusíDoplňovat Odtamtud už nás čekal jen několikakilometrový sjezd v serpentinách, kde jsme si s Karlosem střihli takový osobní závod z hecu a s kvílením plášťů jsme dobrzdili před hotelem.
Toho večera jsme všichni zalehli do postelí jak děti ve školce po obědě, už jsme toho měli za celý den fakt dost. A to nás druhý den (no, den, od 4 od rána) čekal čtyřhodinový Hurricane Heat.
Hurricane Heat
Byl to mazec… Ale silnej zážitek! Ve 4 ráno jsme stáli seřazení před hotelem, to ještě s úsměvem na tvářích a srandičkama… Karlos zkontroloval povinnou výbavu a rozdělil nás do dvou týmů.
Každý si vzal jednu pneumatiku (běžná automobilová), která se stala jeho dítětem, které musí střežit, až navýjimky, po celou dobu HH. No a vydali jsme se do kopce, až jsme došli k hromadě klád. Ajajaj…
Tohle byla asi jediná chvíle bez našeho děťátka, protože jsme odhodili gumy a nafasovali klády. Nojo, děťátko nám vyrostlo nějak rychle. S kládama jsme šli dál do kopce, občas to bylo až nekonečný. Ještě že nám to Karlos zpříjemňoval různýma srandama, který jsme cestou museli plnit.
Nahoře jsme si střihli lehké cvíčo, zhruba 5 minut si poleželi ze zavázanýma očima a zcela potichu v mokré trávě (nevěřili byste, jak je 5 minut dlouhá doba) a šli pomalu zpět.
V basecampu (místě, kde jsme začínali) jsme tentokrát vyfasovali ještě jednu obří traktorovou gumu, kterou jsme jako tým museli (včetně těch našich osobních malých) vzít na výlet s sebou.
“Jako jednotlivci jsme pouze kapky. Společně jsme bouře!”
Tady už ty srandy byly o něco bolestivější. Třeba držet tu obrovskou gumu, na které byly naskládané a přivázané ty menší nad hlavou, ideálně s napnutýma rukama. #AU
Gumu jsme přenášeli sem a tam, chvíli jsme jí tahali po zemi, přičemž jsme museli trať zvládnout v časovém limitu. To se oběma družstvům napoprvé nepovedlo, a tak jsme si to střihli dvakrát.
Nebyly to však jen fyzické úkoly, čekaly na nás i ty psychické. Pod mostem nám Karlos sdělil, že někde na mostě je schovaná šifra a on chce znát kód, který tam má každý z nás napsaný. A to do pár minut. Všichni jsme se po x angličákách a ostatních srandách vydali nahoru a hledali šifru.
Až když Karlos viděl, že jsme dost marní, sdělil nám, že to nemusí být jen nahoře. Ten most měl totiž zespod klenbu, kterou se dalo vylézt až nahoru. A tam byla. Šifra v morseovce. No, nebudu vás napínat, v časovém limitu jsme to nestihli, takže nás čekala další porce burpees. #NaZahřátí
Jeden z dalších úkolů bylo rozdělání ohně za pomoci využití okolních materiálů a přepálit tak provázek, který byl natažen asi půl metru nad zemí. Mohli jsme mít 3 sirky, takže pohoda, obě družstva bez zaváhání. #PříštěBuřtySSebou
Bylo to u řeky. Takže už vás možná napadne, kam jsme tahali naše slavné gumy dál. Jasně, že přes Berounku :) Když jsme dostali na druhý břeh naší gumu, šli jsme pomoci ještě druhému týmu, který měl v týmu více holek. A tak prostě chlapi makali a holky nám hlásily různé díry na dně.
Hurricane Heat je totiž hlavně o tom, abyste se naučili myslet a jednat týmově. Ne nadarmo je hlavní slogan HH “Jako jednotlivci jsme pouze kapky. Společně jsme bouře!”
Jak jsme dotáhli obě gumy na druhý břeh, šli jsme si všichni chlapi sednout na chvíli do řeky. Nejdřív to byl šílený šok, protože v 7 ráno ta řeka nebyla úplně nejteplejší, ale tělo si rychle zvykne, přijme tu teplotu a pak už byste tam mohli sedět klidně hodinu. #TamJakoChlapiVenJakoPrincezny
Když jsme dotáhli ty gumy až sem, museli jsme je taky dostat zase zpátky do basecampu, žejo. Cesta to byla poměrně dlouhá… Vždycky jsme poponesli jednu gumu o pár desítek metrů a vrátili se pro tu druhou. Takhle jsme se pořád střídali, abychom trochu ulevili našim skvělým spartankám. Posledních pár metrů jsme se však kousli a donesli obě příšery současně.
V basecampu nás Karlos pochválil a připomněl, že jsme skvělá parta a tým, který opravdu táhne za jeden provaz. A nakonec jsme si dali ještě porci burpees s těma malýma pneumatikama z osobáků, asi aby nám to nevlezlo moc do hlavy :) To už ale bylo, po to všem, co jsme zažili předtím, docela dětský. A nám už se zase pomalu vracel úsměv na tvář.
Bylo to vysilující, nebudu říkat, že ne. Ale bylo to kurva (moralisté prominou) skvělý! SRTG Rokycany, děkuju! #WEARETHESTORM
