Vyhlídka Máj – jeden z nejkrásnějších pohledů na Vltavu
Romantickou vyhlídku nad vltavskou podkovou vám pravděpodobně nemusím dlouze představovat. Jde totiž o jeden z nejznámějších pohledů na Vltavu, za kterým se denně vydávají stovky turistů nejen z Česka, ale i zahraničí.
My tentokrát vyrážíme za východem slunce, který je tu v kombinaci s ranní mlhou doslova magický. No… Občas si na to sluníčko je ale potřeba počkat. Pár (desítek) minut. Nebo taky hodin.😆 Ale o tom až později, protáhnout tlapky a vyrážíme!🐾
Když je mlhy příliš
Budíček drnčí hodně brzy a donutit se vstát z vyhřáté postele chce trochu přemlouvání, ale co by člověk pro východ slunce neudělal.😁 Jakmile se blížíme k obci Teletín, která je jen kousek za Prahou, na horizontu už se začíná rozednívat a obloha postupně barvit do růžovo-oranžových tónů.🌄
Zároveň v údolí krásně sedí mlha a vypadá to na perfektní podmínky!💪 Ve vesnici je vyhrazený kus krajnice na parkování, který však bývá v pozdějších hodinách narvaný k prasknutí a už není moc kam zaparkovat. Doporučuji tak vyrazit opravdu co nejdříve.😉
Po příjezdu jsou na parkovišti kromě nás jen další dvě auta, pravděpodobně podobných bláznů, jako jsme my.😇 Odtud se vydáváme na necelý kilometr dlouhou procházku po neznačené cestě, která nás přes louku a kousek lesa dovádí až k vyhlídce.
S každým výdechem se nám kouří od pusy, na zemi je patrná jinovatka a pokud jsme doteď byli ještě trošku ospalí, venkovní teploty nás rychle probírají.🤟
Jakmile přicházíme k vyhlídce, „vidíme“ dvě věci. Zaprvé pár lidí, kteří, jak jsme tipovali už na parkovišti, také vyrazili za východem slunce, někteří s připraveným foťákem na stativu, další třeba jen se snídaní v ruce, no a pak tu byla taky mlha. Hodně hustá mlha.😄 Já vím, já vím. Strašně jsem si přál, aby tu byla. A ona byla! Jen přesně ve výšce vyhlídky, takže nebylo vidět ani dolů, ani mlha shora, kdy by vytvářela oblíbené „mlžné moře“.
„Během půl hodinky, maximálně hodinky se to rozplyne, uvidíš!“ Povídám Terce… A tak jsme se rozhodli vyčkat!💪
O několik hodin později…
Ne, to není vtip.😅 Všichni, co tu byli s námi, už to dávno vzdali a dokonce i ti, kteří přišli dlouho po nás. Té mlze se prostě zalíbilo v kaňonu a ne a ne se rozplynout.🤷♂️
Řeku sice nevidíme, ale mlha usazená v lese, kterou prostupují první sluneční paprsky, vytváří naprosto magickou a tajuplnou atmosféru. Využíváme tak příležitosti a fotíme o sto šest!👻
Po přibližně dvou hodinách čekání už jsme pěkně vymrzlí, a tak vyrážíme prozkoumat přilehlé okolí, abychom trochu rozhýbali ztuhlá těla. Stačí popojít jen o několik set metrů od vyhlídky a vítá nás totální azuro, sluníčko a teplo… Ta mrcha se fakt drží jen v té podkově!🤪
Když se vracíme zpět na místo činu, snažíme se silou všech myšlenek mlhu vyhnat, ale bohužel. Pořád tam je.😁 Ale teď to nevzdáme! Jídlo už máme téměř vše snězené, z vody se stává vodní tříšť, když tu náhle!
Malá trhlinka v mlze!😍 Vítr ji začíná postupně vyfoukávat z údolí, a tak se občas naskytne drobounká skulinka, skrze kterou je vidět. Tak na 2-3 vteřiny.😅 Foťák nažhavený, já zmrzlý, ale prst na spoušti zatím funguje (a reaguje dřív, než po dvou vteřinách), čekám na další skulinku.
A pak se to celé spustilo…
Během asi 2 minut vítr vyfoukává kompletně všechnu mlhu z podkovy a nám se otevírá famózní výhled nejen na podkovu, ale i široké okolí… To je fičák! Jo a je cca 11 hodin…😆
Svatojánské proudy
V minulosti byl za Svatojánské proudy považován úsek Vltavy mezi Štěchovicemi a Slapy, kde se tvořily peřeje. Největší obavy z nich měli především voraři, kteří tudy plavili dříví. V roce 1943 však byly zatopeny Štěchovickou přehradou, čímž došlo i k ukončení voroplavby…
Po druhém břehu vede podél řeky Naučná stezka Svatojánské proudy, která vás provede krásnou krajinou a těmi nejzajímavějšími informacemi.
