Výlet na Sněžku

“Jdi přes Výrovku a Luční boudu, jsou tam pěkný výhledy…” Jo, tak asi už správně tušíte, že ten den nebyla viditelnost větší, jak na 4 metry. A to ještě jen díky tomu, že moje psí holky měly celkem výrazný postroje, který v tom všudypřítomném “mlíku” svítily.

Ale pěkně od začátku. Blížil se prodloužený víkend, na horách už pár dní sněžilo a já přemýšlel, kam vyrazit. Na Sněžce jsem do té doby ještě nebyl, a tak bylo poměrně rychle rozhodnuto. Kurz nastaven: Směr Krkonoše!

Po třech hodinkách cesty jsme konečně dorazili do Pece pod Sněžkou, která už byla zapadaná sněhem. Plán byl jasnej, rychle přenosit věci do pokoje a vyrazit na procházku dřív, než zapadne slunce.

Nakonec z toho byla krásná dvouhodinka po okolí Pece, kde jsme objevili i spoustu pěkných výhledů :) A to i na ty krpály, co nás čekaly druhý den… #MotivaceNeníNikdyDost

Původně jsem chtěl jít přes Obří důl, který byl bohužel ten den uzavřený, a tak jsme vyrazili trochu oklikou, přes Richtrovy Boudy, směrem k Výrovce. První část cesty vedla lesem s poměrně velkým převýšením, ale kdy jindy se pořádně zahřát, než na začátku? #sKočárkemSemNelezte

Od téhle chvíle už jsme se pohybovali po hřebenu, na kterém jsem plánoval vybít všechny baterky ve foťáku i dronu. No jo, ale to by muselo být něco vidět, že jo. Neodpustil jsem si alespoň pár fotek, nicméně nic velkého se nekonalo. A tak jsme nastavili kurz k Luční Boudě, s vyhlídkou teplého jídla. #MlhaHustáTakŽeBySeDalaKrájet

Teď už chyběl jen kousek. Cesta vedla po česko-polské hranici a procházela Úpským rašeliništěm a po hraně Obřího dolu. Sem tam už se protrhaly i mraky, a tak byly fotografické pauzy čím dál častější.

Jestliže to do teď byla spíše příjemná procházka po hřebenu, posledních zhruba 200 metrů bylo téměř ve spartanském stylu. Prudké stoupání po zasněžených a zledovatělých schůdcích mělo za následky to, že každou chvíli někdo při snaze udělat krok dopředu sjel po zadku o pár metrů zpět. A tak se většina lidí plazila po podpůrném řetězu, který sloužil jako zábradlí. A ano, taky jsem se “projel”. #ŽivéKuželky

Vyškrábali jsme se! Jsme tu! Konečně! Nejvyšší vrchol České republiky… Moc dlouho jsme se tam však nezdrželi, nahoře foukal silný vítr, který rozháněl malé zmrzlé krystalky ledu, které bodaly od obličeje. Pár rychlých fotek a hurá dolů.

Nerad se z výlezů vracím stejnou cestou a tak jsem se rozhodl sejít do Pece přes Růžohorky a Růžový důl. Na vrcholu to chvilkama vypadalo jak na Václaváku, ale většina lidí opět zalezla do lanovky a já tak za celou cestu potkal jen pár aktivních turistů a jednoho běžce. #JaponskýTuristaVakci

Dolní 3 km cesty byly natolik zledovatělé, že nezbývalo nic jiného, než si sednout na zadek, odstrčit se a jet. #JamajskejBob

Dolů jsme se dostali přesně ve chvíli, kdy se začínalo šeřit a po příchodu na ubytování už bylo úplná tma. Atmosféru doplňovalo mohutné chumelení, které vydrželo až do rána druhého dne (ještě, že jsem si vzal do auta to koště) a celý výlet tak, až na silnou mlhu na hřebeni, dopadl nad očekávání.

Až sem někdy vyrazíte, rozhodně doporučuji Penzion Pecka, který nabízí velmi příjemné ubytování, které má na starosti příjemná starší paní, která se ráda podělí o tipy na výlet a své zkušenosti ;)