Zubačkou na Schafberg u jezera Wolfgangsee
Nejkrásnější výhled v Alpách? Možná… Nejkrásnější výhled z našeho roadtripu Rakouskem? Určitě!💚 Vyrážíme vláčkem po nejstrmější ozubnicové železnici v Rakousku na horu Schafberg, ze které si můžete vychutnat dechberoucí výhled na okolní vrcholky, ale i oblíbená jezera Mondsee, Attersee nebo Wolfgangsee. Tak protáhnout tlapky a vzhůru za dalším dobrodružstvím!🐾
Ovčí hora a její ikonická zubejda
Schafberg, neboli Ovčí hora, je 1 782 m vysokým vrchem mezi jezery Mondsee, Attersee a Wolfgangsee, tyčícím se nad historickým městečkem Sankt Wolfgang im Salzkammergut.
Odtud také vyjíždí slavná zubejda, jak jsem si pojmenoval vláček na nejstrmější ozubnicové železnici v Rakousku. Drandí si to na vrchol a zpátky už od roku 1893!
Jízda nahoru trvá přibližně 40 minut, během kterých na necelých 6 kilometrech překonáte 1 190 výškových metrů.
Původně soupravu poháněly nejstarší parní ozubnicové lokomotivy na světě, které byly postupně nahrazeny těmi s dieselovými motory. Přesto se s nimi můžete ještě občas svézt, neboť jsou stále ve velmi dobrém technickém stavu.👍 Věděli jste, že pro jedenu cestu tam a zpět je potřeba zhruba 500 kg černého uhlí a na 3 000 litrů vody?🤔💦
Nahoru zubejdou, dolů (a zase zpátky nahoru) po svých
Vstáváme brzy ráno, abychom stihli hned první vláček nahoru na horu.🏔 Později už prý bývá přecpaná lidmi a ráno je beztak hezčí světlo na focení.😇
Jakmile nasedáme do vláčku a ten se rozjíždí, okamžitě máme oba takový ten klasický úsměv à la měsíček na hnoji.☀️ Prostě upřímná radost z té nádhery všude kolem a atmosféry historického vláčku.😁 Zpočátku si užíváme boží výhledy, mezitím co prudce stoupáme k vrcholu. Cestou míjíme i zvědavé krávy, které se pasou hned u kolejí a prohlížejí si nové návštěvníky.🐮
Pak to ale přichází.😁 Přibližně od mezistanice, ležící pod vrchem Reiningspitz, se dostáváme do výšky, ve které se usadil kámoš mrak. No kámoš… Spíš mrak ku*vič.🤪 A od této chvíle se viditelnost z několika kilometrů snižuje na několik metrů. Zároveň si po vystoupení na vrcholu přijdeme jak malí dráčci, které děti pouštějí ve větru. Trošku fičelo, co si budem.😁
Výhled, který se s výletem na Kokořín nedá srovnávat
Tu mlíko, tu mléko. Všude mléko!🍼 A vichr. Koukáme na propagační ceduli krásného výhledu, kdy se nad hladinou tří jezer tyčí ostrá stěna hory Schafberg, na jejímž okraji stojí malinká horská chata. Stojíme na tom samém místě, odkud byla fotka na ceduli focená, ale vidíme jen… mlíko.🥲 No což, jsme v horách, s tímhle se musí počítat. I když, mohl si ten mrak taky sednou o 50 metrů výš, že jo.😀
Dolů a zase nahoru
A tak po přibližně hodince marného čekání na výhled scházíme o něco níže, pod mrak. Tady se nám už otevírají taková panoramata, že i Kokořín je v ohrožení!💪 Cestou míjíme obří stádo kamzíků, kteří na nás koukají jako na zjevení a po chvíli se přesouvají zpět do strmých svahů.🐐
Ale ten výhled… Za mě dost možná ten vůbec nejkrásnější, který jsem zatím zažil!😍 Hory, jezera, co víc si přát?🏔
Od focení nám vytrhává jen proudění oblačnosti, která pořád stoupá a vypadá to, že i na vrcholku by mohlo být vidět trošku dál, než na vlastní boty. Slovo dalo slovo, otáčíme se čelem vzad a za rytmického zvuku kravích zvonků stoupáme zpátky na vrchol.🐾
Ok kámo, ale máš jen 2 vteřiny!
Jako by nám příroda vzkazovala… Nahoře je totiž stále mléčno, ale sem tam se na vteřinku-dvě objeví malinká skulina v mracích, kterou je vidět dolů. Safra, to jsou nervy!⏰ Nebudu vás napínat, něco málo se povedlo a my jsme rádi, že jsme nepromrzli zbytečně!💪 A navíc, máme alespoň trochu jiné fotky, než tisíce dalších lidí, kteří měli v odpoledních hodinách vymetené azuro.🤟
Cesta dolů
Spokojení, napapaní a plní úžasných zážitků scházíme později pěškobusem zpět do městečka u Wolfgangsee, kde na nás již čeká motorový oř, aby nás odvezl zpět do kempu.
I když by plno lidí určitě remcalo, že je tam moc zima, nic není vidět a zpátky nahoru do toho králů určitě nejdou, jsem strašně rád, že máme s Terkou dobrodružné srdíčko, díky kterému zažíváme věci, o kterých ostatní jen sní…💚
