Jak si užít jindy přeplněná místa takřka bez turistů? Jde to! Národní park České Švýcarsko už jsem měl v hledáčku dlouho. Původně jsem tam měl namířeno už na podzim, ale když jsem viděl, že tam proudí větší davy než na Orloj, rychle jsem přehodnotil plány a vyrazil až v polovině prosince. Nebudu vás dlouho napínat, prošli jsme ty nejprofláklejší spoty a kromě pár lidí na Pravčické bráně jsme nepotkali ani nohu. :)
Jetřichovické vyhlídky
Naším basecampem se pro celý víkend stala Česká Kamenice, kam jsme dorazili ještě v pátek večer. Už cesta tam napovídala, že nás nečeká zrovna azuro, ale déšť, sněžení, mlha a jejich různý kombinace. Možná i díky tomu jsme tam byli sami, ale zase to mělo úplně jinou atmosféru! A navíc, neexistuje špatné počasí, jen špatně oblečený turista. ;)
Hned v sobotu ráno jsme vyrazili do mé nejoblíbenější části NP, do Jetřichovic, kde je spoustu úžasných vyhlídek do okolí.
Mariina vyhlídka
Asi nejznámější vyhlídka v Českém Švýcarsku, ležící na Mariině skále. Od parkoviště to není daleko, ale počítejte s náročnějším výstupem na vrchol, kam vede několik desítek schodů a méně zdatným turistům se o nich může ještě nějakou dobu po výletu zdát. Kočárky a lodičky určitě nechte doma, ale hafany určitě vezměte s sebou. :)
Nahoře na vás ale čeká sladká odměna v podobě vyhlídkového přístřešku, odkud si můžete vychutnat velkou část okolní krajiny. Samotný přístřešek v minulosti sloužil jako pozorovatelna protipožárního týmu a paradoxně sám několikrát vyhořel, ať už po zásahu bleskem nebo díky nepozornosti turistů.
Jestli máte úchylku na východy Slunce jako já, určitě si sem zajděte brzy ráno. Často je v údolí mlha a první zlatavé paprsky vám přichystají doslova pohádkovou show. I proto v boudě běžně potkáte další fotografy, kteří čekají na ten správný okamžik a nezřídka tam rovnou i přenocují.
Tenhle víkend žádný východ Slunce nehrozil, tak jsem si alespoň mohl drobet přispat. :)
Vilemínina stěna
Věděli jste, že kousek za Mariinou vyhlídkou je další, neméně krásná? To se může hodit třeba v momentě, kdy chytnete v sezóně autobus turistů před vámi, neboť pravděpodobně zamíří na první zmiňovanou vyhlídku a tím to končí.
Cestou po červené turistické značce jsme ještě před vyhlídkou narazili na Balzerovo ležení, což je skalní převis, pod kterým jsou jednoduché stoly a lavičky. A zrovna jako na zavolanou! Přibližně na půl hodinky si to přes nás akorát štrádoval upršený mrak, tak jsme využili převis k občerstvovací pauze v mém případě a k pauze na zběsilou honičku v případě mých borderek.
Právě tady se dříve scházeli lovci tetřevů a později ukrývali obyvatelé přilehlých obcí před drancováním švédské armády.
Po dobití baterek jsme vyrazili vzhůru na Vilemíninu vyhlídku, která už nebyla daleko. Přeháňka už ustávala, zvířený prach z honičky usedal. A nahoře foukalo jako blázen. Ten výhled za to ale stojí! Kromě okolí vám oko přitáhne i Mariina vyhlídka, tyčící se na jedné ze skal.
Pokud by turisté z autobusu došli až sem, můžete utéci ještě na třetí vyhlídku, kterou je Rudolfův kámen. My už ale kousek před ní odbočujeme a pokračujeme velkým obloukem přes Křížový vrch až do Pavlínina údolí.
Pavlínino údolí
„Křížák“ jsme si moc neužili, protože byl zrovna celkem slejvák a cestou se nebylo moc kde schovat, tak jsme ho jen přeběhli a hurá do údolí. Běžně tam ale jezdí plno fotografů kvůli dalšímu z nádherných výhledů do okolí.
Pavlínino údolí je zhruba 3,5 km dlouhý kaňon mezi pískovcovými skalami podél Chřibské Kamenice. Pokud hledáte místo, kde si parádně vyčistit hlavu, je to právě tady. Klidné údolí je kromě mohutných skal i domovem pro nejrůznější živočichy a kytky, můžete tu potkat třeba kamzíka.
Panská skála
Cestou z Jetřichovic jsme se zastavili ještě v Kamenickém Šenově, na jehož okraji se tyčí pravidelné pěti až šestiboké čedičové sloupce. Ty jsou přibližně 15 metrů vysoké a přímo pod nimi je malé jezírko, které vzniklo těžbou.
Panská skála už spadá do CHKO České středohoří a můžete ji znát třeba i z pohádky Pyšná princezna. Občas se setkáte i s názvem Kamenné varhany, a to kvůli podobnosti čedičových sloupců varhanním píšťalám.
Kolem Kamenického Šenova nás chytla velká chumelenice a měli jsme tak okolí skály krásně zasněžené. Dokonce na jednu chvilku i prosvitlo mezi mraky Slunce a celé „varhany“ zahalilo do zlatavých tónů.
K Panské skále už můžete vzít i ty kočárky, parkoviště je jen pár desítek metrů od ní a celý objekt je v pohodě dostupný.
Pravčická brána
Den druhý a jediný cíl. Pravčická brána. V neděli ráno jsem měl budíček na 7. hodinu, ale trošku jsem zaspal, no asi do půl 9. A ono to vůbec nevadilo, venku byl totiž takovej slejvák, že bychom stejně dřív nevyrazili. Mrknul jsem na radar a vypadalo to že za necelou hodinku a půl přestane pršet, což bylo akorát na sbalení věcí a přesun pod Pravčickou bránu.
Když jsme dojeli na Mezní Louku, by očko do 10 minut přestalo pršet a my jsme mohli vyrazit. Říká se, že cesta je cíl a tady to platí dvojnásob. Vydali jsme se po Gabrielině stezce, delší trasou k Pravčické, která vás provede spooooustou skalních útvarů a vyhlídek, které je škoda minout.
Na samotné Pravčické bráně bylo přibližně 10 lidí, 8 z toho byli cizinci a my rovnou běželi na vyhlídky. Nevím tedy kdo z projektantů dostal ten skvělej nápad dát na hrany schodů plechový plíšky, ale asi si je nikdy nezkoušel vyjít na podzim nebo za mokra. Namydlit ty pískovcový schody mýdlem, jarem, sádlem a ještě zalejt olejem, možná by to všem těm babičkám, dědečkům a rodinám s malými dětmi klouzalo o něco míň… :)
Po ranním dešti se z lesa odpařovala voda, která krásně zahalila Pravčickou bránu a vytvořila tajemnou atmosféru, díky které jsem ji mohl vycvaknout zase trošku jinak, než všichni ostatní.
Pravčická brána je největší přirozenou skalní branou v celé Evropě s rozpětím oblouku 26,5 metru a výškou 16 metrů. Díky tomu, že je tvořena ze dvou samostatných skalních bloků, nepůsobí na ni až takový tlak, který by ji ohrožoval a kvůli kterému by se mohla zřítit dříve, než ji pohltí eroze.
Počasí jsme nakonec vychytali úplně parádně, zhruba 20 metrů před autem nás totiž chytla další průtrž mračen a my jen tak tak stačili zaběhnout do auta. V podobném duchu se nesla i celá cesta domů, kdy se dálnice zahalovala do mlhy a stěrače občas nestíhaly odvádět vodu z čelního skla. To bylo o fous!
Ubytování v České Kamenici
Po celou dobu jsme byli ubytovaní v centru České Kamenice v Apartmá U Baštů, které vedou moc příjemní a ochotní majitelé. Za férovou cenu jsme měli celý apartmán, dole v baráku je k dispozici kavárna, hned pod okny zastávka autobusu, přes ulici Lidl náměstí pár kroků od dveří. Pro dovču (nejen) se psy ideální! :)
Další tipy na ubytování se psem v ČŠ
České Švýcarsko je nádherné a určitě stojí za několikadenní návštěvu. Pokud byste sháněli vhodné ubytování se psem, mrkněte ještě na článek, ve kterém jsem sepsal několik tipů a doporučení.
Sledujte mě i na Instagramu ⤵️
