Jen co jsem přijel domů z agility tábora v Lounech, přepral jsem si oblečení a ještě v noci vyrazil směr Slovinsko. No co, není čas ztrácet čas! Úkol zněl jasně, dostat se do oběda k jezeru Bled. Ok, to by neměl být problém. Ve 4 hodiny ráno jsem tak naházel všechny věci do auta, naložil natěšenou Rozárku s Lucy, v Plzni ještě dvě kamarádky a hurá na cestu!
Cesta byla nekonečná, ale krásná! Když jsme projížděli rakouskými horskými vesničkami, chyběla na pastvinách už jen ta fialová kráva Milka. Hory, které nás od té doby všude obklopovaly, byly majestátní… Člověk si rázem připadá tak nějak malý a zapomene na ty malicherné každodenní problémy. Ty tady neexistujou. A my se jen kochali… Teda když jsme zrovna chvíli neprojížděli některým z tunelů :) #tutůneltutůnel
Přibližně po 7-8 hodinách jízdy jsme přejeli italsko-slovinskou hranici a první zastávka zněla jasně – Kranjska Gora. Právě tady, těsně pod Julskými Alpami, protéká křišťálově čistá řeka Sava Dolinka. Voda je jedna z věcí, které mě ve Slovinsku nadchly. Ať už to byla řeka nebo některé z jezer, všude byla snad ta nejčistší voda, kterou jsem kdy viděl. A navíc měla většinou smaragdově modrozelený nádech, což pro mě, jako fotografa, byl ráj na zemi #tochceš.
Šli jsme se projít kousek po jejím proudu, až jsme našli místo, odkud byl výhled i na majestátní Julské Alpy. Úžasný zážitek! Teď myslím to, když se z ničeho nic zatáhla během pár minut obloha, v dálce začalo bouřit a my utíkali zpět k autu. Jen co jsme zavřeli dveře, spustila se ohromná bouřka a začaly padat kroupy o velikosti golfových míčků #tobylooprsakorejskýženy. Naštěstí jsme z toho nejhoršího stihli včas ujet, čelní sklo odmítlo jakoukoliv symbiózu s pavoukem a mohli jsme vyrazit do Bledu.
Jezero Bled je něco jako český Orloj. Prostě turistické místo level 100. Ale copak ho jde vynechat, když je tak kouzelné? Hlavní dominantou je ostrov s kostelem přímo uprostřed jezera. Kolem dokola pak vedou dřevěné chodníčky, které mimochodem kloužou jak sviňa #au. Jakmile mě psi trochu zatáhli na vodítku, hned jsem si v těch žabkách připadal jak na vodních lyžích.
No a co čert nechtěl, zhruba po hodince nás dohnala ta bouřka, co jsme jí v poledne ujeli. Takže následoval rychlý přesun do auta podle nacvičeného scénáře. Jelikož pršelo až do noci, nechtělo se nám rozdělávat stan a rozhodli se přespat v autě. Ale to bych nesměl být fotograf, abychom spali na parkovišti u kempu… Nad jezerem se tyčí Bledský hrad a navíc je tam krásná vyhlídka na jezero. “Budíček před šestou, v půl 7 vychází slunce!” Jo, přeparkovali jsme ještě těsně pod hrad, abych to ráno mohl nafotit v tom nejlepším světle :)
Druhý den ráno to vyšlo přesně tak, jak jsem tiše doufal. Na obloze byly nějaké mráčky, ale jinak nic nebránilo prvním slunečním paprskům, aby nasvítili ostrov s kostelem uprostřed jezera. Dron i foťák dostaly trošku zápřah :) V malém remízku hned u hradu nocoval nějaký cestovatel v hamace, idylka, jak má být. A kde jinde, než tady? :)
Jakmile byly karty plné a baterky vybité, vyrazili jsme z Bledu do srdce Triglavského národního parku. Právě tady se totiž nachází druhé ze dvou nejznámějších slovinských jezer, jezero Bohinj. No a tady jsme se ocitli v opravdovém ráji :) Bled je z mého pohledu spíše taková ta komerční atrakce pro turisty, kterou si všichni nafotí ze všech úhlů, ale Bohinj žije!
Na jedné pláži si tedy můžete připadat jak v létě u Balatonu, ale stačí popojít kousek dál od kempu a hned si přijdete jak v Trosečníkovi. Křišťálově čistá voda, plno rybek, vodní rostliny a protější břeh? Tam se tyčí horská stěna, podél které každé ráno stoupaly mraky. Tohle je ráááj!
Když jsme se trochu rozkoukali a ubytovali, vyrazili jsme k nedalekému vodopádu Slap Savica, jehož horní část byla bohužel částečně zahalená v mlze, ale i tak byl obrovský!
Co mě hodně překvapilo byl fakt, že každý čtvrtý člověk v této lokalitě byl buď Čech nebo Slovák. Skoro jak v Chorvatsku na pláži… :) Ale na druhou stranu je dobře, že se Češi už jen neválejí na lehátku, ale objevují i přírodní krásy Slovinska, kolem kterých dlouhá léta jen projížděli.