Obsah

Když jsou venku mrazy kolem – 20 °C, jinak řečeno teploty, kdy se z chlapů stávají princezny, je na čase vyrazit někam za teplem. V rámci zachování mužství, že jo :) “Hele, začátkem března se na Mallorce běží Spartan Race Super, letíme?” Na vánočním věčírku SRTG Rokycany se mi povedlo ukecat pár lidí, a tak jsme letěli.

Odlet

Podřilo se nám sehnat dost výhodné letenky, jen jsme se museli nějak dopravit do Berlína. Každé dobrodružství navíc je super, a tak jsme si sbalili věci a ve středu 28. února vyjeli k našim západním sousedům. Kdo hrál v dětství tetris, měl obrovskou výhodu… #PříručníZavazadlaRyanair

Odlet byl naplánovaný na 20:25 z letiště SXF, takže jsme mohli vyrazit v klidu po obědě. A pokud bychom náhodou letadlo nestihli, byl kousek od letiště Tropical Island :) #PlánB

Naštěstí cesta pěkně ubíhala, a tak jsme v tříčlenném složení statných mužů ze SRTG Rokycany byli na místě s dostatečným předstihem. Jo a venku byl ten večer fakt mráz jako prase.

Sedíme v letadle! Konečně! Pro mě to byl navíc úplně první let letadlem, pokud nepočítám seskok padákem, takže jsem byl ze všeho nadšený jako japonský turista před orlojem.

Samotný let trval zhruba 2,5 hodiny. Jen škoda, že vzhledem k večerním hodinám nebyl žádný výhled z okna, kromě velkých osvětlených měst.

Předraženej taxík

Po 23h jsme dosedli na letiště Palma de Mallorca (PMI) a zimní péřovky šly hned do kufrů! Ostrov nás přivítal krásnými 15 °C, což bylo prostě skvělé. #zPrinceznyOpětMužem

Počkali jsme si na kufry, mezitím nás stihl vyfotit další český Spartan – přístě přijď klidně pokecat, my nekoušeme a čekala nás první výzva. Měli jsme zabookovaný hotel, kde byl check-in do půlnoci a my se tam museli co nejrychleji dostat, abychom nemuseli spát na pláži.

Naskákali jsme tedy do prvního taxíku a lámanou španělštino-angličtinou vysvětlili řidiči, že potřebujem co nejrychlejš do pobřežního hotelu Aquasol. Zvládl to! #CheckIn2MinutyPředPůlnocí Ale jako 40 € za těch pár kilometrů… #SorryJakoRenaultNeniMercedes Udělali jsme si ještě pár provokativních fotek u venkovního bazénu a šli spát.

Osedlali jsme Pandu

Jarda se nám celou dobu z ČR smál, že to je brutální homovýlet. Protože všechny holky co měly původně letět s náma, musely výlet zrušit… A tak jsme celý čtvrtek strávili romanticky u pobřeží ;) A nafotili našim drahým kamarádům další provokativní fotky u moře…

V pátek jsme se rozhodli, že si půjčíme auto a prozkoumáme ostrov. #TaxíkaUžNéé Nejsme žádní pozéři, abychom brázdili Mallorcu Chevroletem, takže jsme nafasovali Fiat Panda, kterých je tu jak v ČR Octávek.

No a byla to docela sranda :) Hned na úvod náš šofér Pety blbě odbočil a když jsme se po 10 minutách dostali zpět na výchozí bod před půjčovnu, tak mu to nejdřív chcíplo a pak přímo před zraky zaměstnanců přeletěl přes obrubník :) #NoMuseliZNásMítRadost Navíc ke všemu nešla zařadit pětka, takže jsme se na dálnici modlili, aby nám z těch otáček nevyskočil motor :)

Roadtrip po ostrově

Jako první cíl jsme si dali prozkoumat festivalku Spartan Race, který nás čekal druhý den. Byli jsme celkem překvapení, že festivalka ještě téměř nestála, ale překážky už byly připravené, tak jsme je šli omrknout :)

Další zasávkou bylo historické městečko Valldemossa, které je protkáno sítí úzkých uliček mezi domy, které jsou často ozdobeny velkým množstvím květin.

Severozápadem ostrova se táhne horské pohoří Sierra de Tramuntana, kterým vede nádherná silnice plná serpentin Sa Colobra. Na jejím konci se nachází vyhlášený záliv s perfektně tyrkysově modrou vodou a především vyústění kaňonu Port de Pareis.

Jde o krásnou oblázkovou pláž mezi dvěma stěnami skal, která je v sezóně v obležení turistů. Abyste se na ní však dostali, musíte od parkoviště ujít ještě zhruba kilometr po úzké pěšince, která vede z části i tunelem přímo skrz skálu. Naskytne se vám však úžasný pohled, který se jen tak neomrzí.

Po několika dalších provokativních fotkách jsme vyrazili na úplný sever ostrova, kde jsme si opět prošli jeho pobřeží. Že se původně plánovaný oběd změní ve večeři asi nikoho moc nepřekvapí, že se ale z večeře stane noční svačinka, to už bylo docela na prd :)

Jižní státy mívají přes odpoledne fiestu a nepracují. Takže jediné místo, kde jsme se mohli alespoň trošku najíst, byla místní kavárna. Nacpali jsme se tedy alespoň kalorickými dortíky #PředzávodníStravaOpětNezklamala a vydali se dálnicí, která vede prostředkem ostrova, zpět k našemu hotelu.

Spartan Race Super Mallorca 2018

Závod na pobřeží, pláže, moře, zákruta do hor. Tak nějak jsme si představovali podobu Spartan Race Super, kvůli kterému jsme na Mallorcu vyrazili. Bylo to však úplně jiné. Celá trasa byla vedena vojenským prostorem, kam se normálně nedostanete.

Nechci říkat, že to pro mne bylo zklamáním, prostě to bylo jiné, než jsem si představoval. Na jednu stranu nevyužitý potenciál skvělého pobřeží, na druhou stranu zajímavý profil se zabijáckými kopci a kamenitými sutěmi prostoru, kam se běžný turista jen tak nepodívá.

Společně s Petym jsmě startovali ve vlně v 11:30, Jarda běžel Age vlnu o něco dříve. Počasí vyšlo přímo ukázkově, myslím si, že 18 °C je na závod ideální. Co však nebylo moc zvládnuté, byl stan s úschovou báglů. Oproti jiným závodům zde nebylo tak moc závodníků, přesto byly fronty minimálně na 30-40 min.

Hned po startu vlny před námi nás začali moderátoři svolávat do koridoru, kde proběhla parádní hecovačka a různé hry na zahřátí a rozcvičení těla. Osobně se mi tohle hrozně líbí a pokud si mikrofon vezme do ruky správný člověk, dokáže vás nabudit tak, že vyletíte z koridoru jako střela s ohromným odhodláním a touhou zadupat všechny připravené překážky do země. V CEU (Central Europe) regionu mi tohle občas trochu chybí…

Překážky byly stejné / dost podobné těm v CEU, občas byly mírně upravené, jako třeba vyřezané díry na úchyt na Olympusu. S některými překážkami jsem se naopak setkal poprvé, třeba přenášení obrovkého balvanu nebo nošení bedny s náboji vojenskými zákopy.

Trestné angličáky mě ani tentokrát neminuly. Bohužel ani na mém oblíbeném Olympusu. Říkal jsem si, že přes úchyty to přeleze každej a šel klasicky po řetězech. “Bohužel” byl sklon překážky o něco větší, než jsem zvyklý u nás a zhruba ve 3/4 mi sjela ruka z řetězu a já spadl.

V západních závodech je zvykem dělení angličáků a pomáhání si na překážkách. To znamená, že když běžíte v týmu a jeden z vás nezdolá překážku, může každý z týmu pomoci tím, že udělá několik angličáků za něj. Jo a na překážkách se můžete vzájemně podpírat nebo přenášet na ramenou v průběhu překonávání např. Olympusu nebo Multirigu, apod.

Osobně mi tohle přijde docela trapné, a tak jsem vždy pomoc ať už na překážce nebo v plnění angličáků odmítl. Beru OCR závody jako možnost, jak překonat sám sebe a až se budu chtít nechat nosit na ramenou, můžu jít s kamarády na prolejzačky za barák… Proto se poměrně často stávalo, že jsem byl v Burpee zóne sám. #VždyPoctivých30

Když se nosil obří řetěz do brutálního kopce, připadal jsem si trošku jako 50 Cent. Organizátoři dali tuhle překážku rafinovaně do údolí, takže po vystoupání a sestoupání jedné strany údolí pokračovala trať opět strmě nahoru.

Tady jsem byl rád, že jsem se před nějakým časem začal pravidelně protahovat, neboť ani zde jsem neměl problémy s křečmi, které zde potrápily sposutu závodníků. A kdo mě zná tak ví, že dříve jsem zakřečoval už při pomyšlení na křeč :)

Na další burpees jsem šel dobrovolně na invertní stěně z lešenářských trubek, která následovala hned po bahenní lázni. Trubky tak byly celé mazlavé od bahna a pod překážkou celkeme tvrdý podklad. Prostě o hubu a i když jsem blázen, mám se docela rád :)

Poslední várku jsem si vybral již tradičně na oštěpu. Hlavně, že ho mám doma, že jo :) Pak už jen dětskej Multirig, šplhání a pár sranda překážek pro diváky, jako třeba podlejzání tanku nebo podstavce s Mercedesem. #ReklamaNemusíBýtNuda

V cíli předávali medaile samotní vojáci, kterých bylo všude hafo a dost se o závod zajímali. Jestli ho někteří i běželi, nevím, ale je to dost možný.

Hodinky mi celkem naměřily 15,66 km a nastoupaných 805 m nadmořské výšky za 3:06 h. Místy by se dalo běžet mnohem rychleji, ale často to byly úzké pěšinky mezi velkými kameny, kde se nedalo předbíhat. A když na sebe v takovém místě začnou pokřikovat dva španělé s tempem unaveného šneka přes celý kopec, trošku mi cukalo očíčko :)

Na odpoledne jsme měli naplánovaný ještě nějaký výlet, ale trošku neplánovaně jsme vytuhli na pokoji a z výletu se stala procházka za grilovaným pstruhem k večeři. Jo a taky jsme ještě vrátili Pandu s nefunkční pětkou :)

Palma de Mallorca

Poslední den na pohádkovém ostrově, poslední den v teple. Ráno jsme se check-outli z hotelu a protože nám to letělo zase až ve 20:25, měli jsme celý den na prozkoumávání hlavní města, kterým je Palma de Mallorca.

A že jsme toho nachodili fakt dost, až kluci trošku bojovali se svojí taškou přes rameno. Joo, já měl všechno těžké v kufru, takže jsem jen cvakal kolečkama po dlažbě. A některým lidem možná i trošku na nervy :)

Do Palmy jsme jeli autobusem #NaMallorceUžŽádnéTaxi a pak se courali centrem, kolem Katedrály Panny Marie, prošli zdejší přístav, kde se zrovna fotili nějaké modelky a navštívili jsme i trhy na promenádě, které zde byly v rámci nějakých slavností. #BezSuvenýrůNesmíšDomů Jarda byl v sedmém nebi, protože tu mělo vystoupení i místní Pole Dance Studio :) #JardaJeVTomFaktDobrej

Návrat domů

V podvečer jsme se unavení přesunuli na letiště, kde si mě náhodně vybrali na namátkový test na přítomnost omamných látek. Asi už jsem vypadal fakt dost unaveně… :)

Měli jsme malé zpoždění, a tak jsme odletěli chvilku po deváté a o půlnoci už jsme jeli autem zpět do ČR. I když jsem se dostal do postele v půl 5 ráno a o hodinu později už jsem vstával do práce, nelituju toho. Žít na maximum je to, co mě naplňuje a baví. Akorát ta zk…..á zima po příletu byla fakt strašná! :) #MraziváFacka