Mistrovství České republiky borderek v agility patří k jedním z největších závodů u nás. Akce se, stejně jako loňský rok, konala opět v moravskoslezských Tošovicích a opět jsme se dočkali kromě přistání mimozemšťanů snad všeho, co nám mohlo nebe seslat.🛸 Sluníčko, silný vítr, déšť, bouřka, která nás naštěstí jen “lízla”, … Ale kdo miluje borderky, ten se zde musí cítit jako v sedmém nebi. A když trávíte čas se skvělými, stejně zapálenými lidmi, tím, co máte rádi, tak na počasí vlastně vůbec nezáleží. A já jsem si ověřil, že mé Inov-8 botky mě už v plném rejdu na mokru nepodrží a bude na čase pořídit nové :) #auvajs
🚗 Cesta napříč republikou
Z Rokycan jsou to do Tošovic přibližně 4 hoďky jízdy. Cesta naštěstí utíkala poměrně svižně (dokonce i D1 😳) a KFC dělá stále proklatě dobré kuře, a tak jsme před devátou hodinnou večer dojeli podle plánu do kempu. Dali jsme si rychlou vodnici, pár kol v Quizu a šli spát.
Zahájení 19. Mistrovství ČR border kolií v agility
V pátek oficiálně startovalo mistrovství a nás ten den čekaly první dva běhy. Nejprve jsme se postavili na start našeho oblíbeného závodu Power & Speed.
Power & Speed – Agility
Při této hře je parkour rozdělený na dvě části a má specifická pravidla:
- V první polovině jsou rozmístěné zónové překážky (kladina, áčko, houpačka), nestopuje se zde čas a úkolem týmu je focus na přesnost a dokončení bez chyb.
- Poté plynule následuje druhá část, která je čistě jumpingová (bez zónových překážek), začíná se měřit čas a kromě přesnosti už je potřeba myslet i na co nejrychlejší doběhnutí.
V roce 2017 se nám s Rozárkou povedlo právě tento běh vyhrát, kdy nám vyšlo úplně vše a v nejrychlejším čase (chci si o tom přečíst více v článku o BCCHAMP 2017). I letos jsme měli slušně nakročeno, než přišla houpačka.😅 Rozárka asi chtěla vystartovat do vesmíru, a tak houpačku přelítla jak startující stíhačka a nenechala ji ani překlopit na druhou stranu.🚀 Houpačku jsme samozřejmě šli hned opravit, což ale znamená diskvalifikaci. Nevadí! Kromě toho se nám běželo pěkně a Rozárku to bavilo, což je hlavní.
1. kolo speciálního závodu – Jumping
Druhým pátečním během bylo první kolo speciální závodu (z kvalifikačních běhů se můžete dostat do nedělního finále, kde si to rozdají jen ti nejlepší). Slovenská rozhodčí si pro nás připravila zajímavý parkour plný výzev, který prověřil každý tým. Nás tentokrát dostala skočka po rychlé pasáži z tunelu, kde jsem nestihl Rozárku dostatečně poslat do outu a skočila ji z druhé strany.
Jsem zvyklý do toho vždycky dávat maximum, a tak často běhám na hranici ustojím to / rozmáznu se. Trošku carvingovým způsobem.😁 No a počasí mělo během víkendu přehlídku toho, co vše dokáže a před tímhle během zrovna sprchlo. Takže mokro a bahno. Jo, vysekal jsem se.😅 Moje botky už mají po třech letech agility a OCR závodů, řekněme, lehce sjetý vzorek a udržet všechny ty kila v náklonu je celkem náročný.😜 Důležitý je ale vždycky vstát a pokračovat!
Sobota
V sobotu nás přivítalo krásné počasí a my se připravovali na běh agility. Na závodech s takovou konkurencí, jako je tady (celkem 212 týmů) se to vždy snažím napálit co nejrychleji a řídit se heslem buď a nebo. Jasně, vždycky by se to dalo vše ošetřovat fakt důsledně, ale jestli chcete myslet na umístění, pak je potřeba trochu riskovat. Každý desetinka (setinka) ztráty znamená propad i o několik míst.
2. kolo speciálního závodu – Agility
Při prohlídce jsem si vymyslel pár složitějšich prvků ve vedení, které Rozárce měly co nejlépe napovědět, kudy pokračovat. Napálili jsme to a bohužel spadly dvě laťky. Z čeho mám ale fakt obrovskou radost je to, že všechny zóny byly stoprocentní, všechny těžké pasáže zvládnuté s přehledem a vůbec to byl povedený běh, při kterém nechybělo mnoho.
Tachyon Trophy – Jumping
Následovala Tachyon Trophy, tedy běh, který je vždy stavěn především do rychlosti a má za cíl nechat vyniknout všechny přednosti borderek, kterými jsou především zmíněná rychlost, ladnost a obratnost.
A tohle byl fakt masakr💪, zatím jsem nezažil více eliminační běh, než právě tento. Běhalo se z jedné části parkouru na druhý a psa všude lákalo spoustu pastí. No a jedna z nich nás vcucla taky.🙈
Hnedka na startu byla kombinace skočka-tunel-tunel-out, kde bylo zapotřebí psa nejprve poslat do správného tunelu (psa lákal ještě jiný tunel) a následně vytlačit do outu na druhé straně parkouru. Celkem jsem si na tuto pasáž věřil, ale jak už to tak bývá, když si na nějaký běh věřím, většinou to nevyjde a naopak.
Ačkoliv Rozárka jindy zvládá out i jen na povel, v té rychlosti už to neukočírovala a skočila skočku v přímém směru. A mě tam chyběl jeden krůček k tomu, abych ji vytlačil i svým vedením. DIS. Zbytek jsme si opět doběhli bez větších problémů a jsem pyšný na Rozárku, jak i v maximální rychlosti dokáže jinak zvládat těžké technické pasáže.
Kvalifikační závod družstev – Agility
Třetím sobotním během bylo kvalifikační kolo družstev na agility parkouru. Opět spoustu pastí a prostoru k práci v maximální rychlosti. Nejproblematičtější pasáží mnoha týmů byla sekvence dvou tunelů, po kterých následovala kladina, ovšem psa lákal z tunelu hnedka další tunel a doslova je vcucával.
Rozhodl jsem se tak tuhle část ošetřit ještě o něco více, než jsem si původně vymyslel při prohlídce. To si mi bohužel vymstilo, když jsem Rozárku stáhl nejen od tunelu, ale ošetřil jsem to tak moc, až jsem to přeošetřoval a stáhl ji i mimo kladinu.🙏 Poučení pro příště – věř svému psovi, věř svému psovi, věř svému psovi.
1. kolo mistrovství jednotlivců BCCCZ – Jumping
Poslední výzvou pro ten den byl brutální jumping🔥, kdy jsem při prohlídce neslyšel téměř nic jiného, než “to si snad rozhodčí dělá pr…”.😅 Motanice to byla fakt velká, ale říkám si, že pořád jsme na mistrovství ČR a ne na nějaké vesnické hopsandě.
Ten, kdo si díky tomuto běhu odveze titul, ho bude mít opravdu zaslouženě. A jak už asi hádáte, zase nám to nevyšlo kvůli jednomu prvku. Rozárka mi po startu úplně minula druhou skočku a zaplula rovnou do třetího tunelu. Nevím, jestli už byla po celém dni natolik unavená nebo jsem při startu stál na špatném místě, ale stalo se.
Zbytek jsme si doběhli krásně a rychle, při technických motanicích se Rozárka vůbec nenachala ničím rozhodit a ukázala, že techniku má zvládlou parádně. Cestou ještě spadly tři laťky, ale to už přisuzuju hlavně únavě, která byla patrná.
Finálová neděle
Neděle byla celá upršená a ufoukaná. Nás už čekal jen jeden poslední běh, a to druhé kolo mistrovství jednotlivců kategorie A2/A3 na agility parkouru. Celé letošní mistrovství se u nás neslo v duchu jedné pasáže v běhu, která většinou vyústila v diskvalifikaci, přičemž zbytek jsme dobíhali bez problémů, a to včetně náročných úseků.
2. kolo mistrovství jednotlivců BCCCZ – Agility
Jop, ani poslední běh přeci nemohl “trhat partu”.🤷♂️ Nevím, jestli už byla Rozárka psychicky tolik unavená nebo jen byla tak moc natěšená z finálové atmosféry, ale než jsem si stihl na startu dojít na své místo, odešla mi z odložení a postupně se plížila vpřed, až podlezla první skočku.
A v té chvíli jsem si toho také všiml já, jenže už bylo pozdě. No nic, vrátil jsem ji zpět a vyrazili jsme si to užít znovu, tentokrát už bez nervů (ale s diskvalifikací). Kromě asi dvou padlých latěk se s tím opět vypořádala krásně rychle a přesně.🐶
🥇🥈🥉Bedna by byla krásná, ale…
Letos tedy bez bedny, ale pro mě je daleko důležitější fakt, že disky přicházely vždy po jednom konkrétním “ústřelu” a když si je odmyslím, byly to krásné a rychlé běhy, do kterých Rozárka dala maximum, soustředila se, v některých pasážích pracovala samostatně a co je nejdůležitější, bylo na ní vidět, jak si to užívá a má z toho radost.💚
Agility klub Rokycany však i přesto domů s prázdnou nejede! Tomášovi se se Sunny podařilo vyhrát 1. kolo mistrovství jednotlivců A1 (Jumping) a dostat se svým družstev do nedělního finále družstev, kde vybojovali krásné celkové 3. místo!🥉🥳
Všem vítezům patří obrovská gratulace, byli jste skvělí!
Fandí se až do konce!
Velký dík patří všem organizátorům a pomocníkům🙏, díky kterým je tahle akce takovou, jaká je. Trošku mě však mrzí jedna věc…
Velká část závodníků totiž odjela domů hned dopoledne po závodu družstev, před hlavními finálovými běhy, které by si určitě zasloužily daleko větší kulisu a fandění.
Všichni se pořád tlučou do prsou, jak to běhají pro radost a ne pro medaile, ale ve chvíli, kdy zjistí, že už na bednu nemají díky předchozím běhům šanci, sbalí si tašky a odjedou. I když je ještě čeká nějaký běh. Ne pro bednu. Pro radost!
A když už se nekvalifikuju do finále, proč nepřijít podpořit ty, kterým se to povedlo a bojují o titul mistra ČR? Proč odjíždět před vyvrcholením, ke kterému celé ty tři dny směřovaly?
Určitě nechci házet všechny do jednoho pytle, někdo pro to má své důvody a velkou roli určitě sehrálo i počasí, kdy celý den pršelo, fučelo a byla zima.
Jen je mi to trošku líto vůči všem, kdo se na mistrovství podílejí a hlavně vůči těm, kteří se jdou o ten titul porvat. Také to nemáme domů úplně blízko, cca 4 hodinky, ale přesto zůstáváme až do konce!
Myslete na to příště, až začnete předčasně balit věci. Až se dostanete do finále vy, také budete radši za fandící davy kolem parkouru, než atmosféru komorních závodů.
Howgh.
Už nás sledujete na Instagramu?👀⤵️
