Rok se opět s rokem sešel a já trošku nostalgicky vzpomínám na všechny ty krásné chvíle, příležitosti a nečekané výzvy, které s sebou přinesl. Zároveň si rád dávám osobní výzvy a cíle, kterých bych chtěl v dalším roce dosáhnout a díky tomu, že je sem teď píšu veřejně, mám daleko větší motivaci to nevzdat.
Co se událo v roce 2018
Každý den má přesně 1 440 minut a já se snažím každou z nich prožít naplno. Zbytečně neřešit blbosti a neztrácet čas něčím, co mě nenaplňuje a nedává mi smysl. I proto už se chodím domů víceméně pouze vyspat a televizní pořady znám jen z vyprávění.
Letos se toho stalo opravdu hodně. Celý rok jsem se připravoval na Spartan Ultra, do toho jsem se stal druhým trenérem SRTG Rokycany, snažil se co nejvíce cestovat a pravidelně trénovat agility s mýma dvěma borderkama.
Leden
Nový rok začal velmi aktivně a za zmínku stojí zejména dvě akce. Jednou z nich je první kolo Fitmin Cup, což jsou agility závody, které se konají v terezínské jízdárně. Na těchto závodech vždy panuje skvělá, přátelská atmosféra a sjíždějí se sem ty nejlepší týmy nejen z České republiky. Pro nás je to vždycky výborná příležitost, jak si vyzkoušet zajímavé parkury a změřit síly s agilitní špičkou.
Druhou akcí byl OCR závod Predator Race Winter Weekend, který se konal v zasněžených Krušných horách. Vypravili jsme se tam s kamárády z naší Spartan Training Group Rokycany, což je vždycky záruka kvalitně stráveného času. Dva závody, dva dny, plno zajímavých překážek, kopec srandy. To chceš.
Únor
V únoru proběhlo druhé kolo třídílného agility závodu Fitmin Cup a hned den na to se v plzeňském Borském parku běžel Valentýnský běh. No a protože sranda musí být, vzali jsme si přes hlavu masku koně a holuba, ze kterých bylo vidět asi jako na Sněžce v té největší chumelenici, a vyrazili.
Miluju hory. Jakmile mám chvilku volného času, vyrážím na Šumavu, která je při každé návštěvě jiná a asi nikdy neomrzí. Když se tak naskytl volný víkend, bylo jasno.
Poslední víkend jsme naplnili s kamarády auto a vyrazili se proběhnout do pražské Ladronky, kde se konal závod Innogy Winter Run na 4 a 8 km. Byl jsem těsně po nemoci a navíc byla kosa jako prase, tak se mi neběželo úplně nejlépe, ale rozhodně své účasti nelituji.
Březen
V Březnu mě čekal první závod ze série Spartan Race v této sezóně. Na Mallorce. No, co čekáte, když jsme na vánočním večírku SRTG Rokycany zjistili, že jsou zpáteční letenky za asi 1 200 Kč.😇 Škoda nevyužít. Vyrazili jsme celkem ve třech lidech a kromě samotného závodu si projeli i půlku ostrova. Pokud vás zajímá, co vše jsme na cestě prožili a ták, přečtěte si o výletu na Mallorcu samostatný článek.
Každý rok pořádáme v rámci Agility klubu Rokycany jarní a podzimní vycházky. Ta jarní připadla na poslední víkend v březnu a abych byl upřímný, už si úplně nepamatuji, kam jsme to přesně šli tentokrát, ale určitě to bylo hrozně super.😁
Duben
Začátkem dubna jsme vyrazili opět na Šumavu a tentokrát v tom měli prsty organizátoři pochodu Military Death March. Byly stanoveny trasy různých délek, my jsme se vydali na 30 km procházku.
Týden před prvními Spartan závody už tradičně pořádáme v rámci SRTG Rokycany soustředění, kde ladíme formu. Tentokrát jsme vyrazili k Berounce do Liblína, kde jsme ve třech dnech zvládli několik kruháčů, výběhů, výlet na kole, Hurricane Heat a samozřejmě nějaké ty večerní radovánky.
O týden později už jsme stáli na startu Spartan závodu v Kutné Hoře, která jej hostila úplně poprvé. Ačkoliv se startovalo na náměstí, většina závodu se odehrávala v přírodě a když už nás organizátoři zavedli do města, bylo to kolem nejslavnějších památek.
Květen
Jelikož se blížil i pro mě důležitý závod na poli agility, zúčastnili jsme se intenzivního tréninku s Radkem Hoštou, ke kterému jezdíme trénovat už delší dobu. Vždy nám pomůže vyladit vedení na parkuru tak, aby bylo co nejrychlejší, nejpřesnější a pro každého psa nejpochopitelnější. Ani tentokrát tomu nebylo jinak. Díky!
No a o týden později už jsme byli na druhém konci republky na Mezinárodním mistrovství ČR Border collií. Sice se nám nepodařilo obhájit vítězství ve hře Power&Speed z předešlého roku, ale za to jsme se s Rozárkou dostali do agility finále. Mimoto téměř všechny běhy vyšly skvěle, Rozárka se soustředila a byla moc šikovná, bohužel vždy spadla třeba jedna laťka a to na takovémto závodě znamená propad klidně o 15 míst. Rozhodně jsme ale odjížděli s dobrým pocitem a příští rok se uvidíme opět na startu!
Poslední víkend jsme vyrazili s rodiči na příbramské letiště na vyhlídkový let, který jsem jim daroval jako vánoční dárek. V rámci půlhodinového letu jsme se stihli na otočku podívat na hráz Orlíku, přeletět Brdy a ještě zakroužit kolem Karlštejna. Byl to skvělý zážitek!
Červen
Už je to tady, vdávají se mi spolužačky ze střední. Mám velkou radost, že jsem mohl fotit svatbu Vendy a Kuby, kteří si mě vybrali jako svatebního fotografa. Byl to skvěle strávený den a já vám přeji co nejvíce šťastných roků, které prožijete po svém boku.
Zase ta Šumava. Tentokrát Prášily a firemní teambuilding Different.cz. Proč jezdit tisíce kilometrů za hranice, když je u nás tak krásně?
Další víkend jsme vyrazili do Staňkova na OCR závod Ásgard run, který byl parádním zpestřením závodní sezóny. Vzali jsme s sebou ještě přátele, kteří nikdy před tím nic podobného neběželi a zasvětili je tak do našeho bláznivého světa plného vody, bahna a překážek.
Týden na to už jsme opět stáli na startu Spartan závodu, tentokráte Super v legendárních Koutech. Legendárních hlavně pro své strmé kopce a nevyzpytatelné počasí, které se mění každou minutu. Pokud řeknete v OCR světě “Kouty”, nejspíše se všem hned vybaví ledový potok s ostnatým drátem těsně nad vodní hladinou, který zde ukončuje všechny závody. Ani letos nechyběl. Brrr.
Nikdy jsem nehrál Paintball, až do této chvíle. Na konci června jsme se domluvili s partou přátel a vyrazili na souboj. Chvilku mi trvalo, než jsem se rozehrál, ale ke konci už jsem vystřílel téměř celý tým soupeře sám.
Po paintballu jsme s Martinem (kamarád ze cvičáku) rovnou sedli do auta, převlékli se, vzali psiska a jeli na agility ukázku do Rakové, kde jsme na dětském dnu představovali tento psí sport.
Červenec
První týden v červenci pořádáme v Agility klubu Rokycany tradiční agility tábor, kdy se na pár dní ubytujeme u Berounky, pozveme kvalitní trenéry a 2x denně trénujeme. Přes den pak téměř nevylezeme z vody a po večerech se scházíme u táboráku. No není to idylka?
V tomto měsíci jsme také s Míšou ze SRTG Rokycany uspořádali první Spartan pochod, kdy jsme vyrazili na Šumavu. Kromě krásné přírody na účastníky čekalo spoustu překvapení v podobě individuálních i týmových úkolů, které jsme si na ně vymysleli. Nadšené ohlasy pro nás znamenaly jediné, a to určitě v pořádání podobných pochodů pokračovat i v budoucnu!
Srpen
I když to tak při sledování sociálních sítí nevypadá, tak ne, opravdu všichni nežijí dokonalý život a ne, rozhodně se všem nevyhýbají ani ty nepříjemné události. Většina lidí sdílí jen ty šťastné okamžiky a plno sledujících pak může nabýt dojmu, že jejich život stojí vlastně za prd. Oproti nim. Ale je to jen tím, že nevidí za onu “oponu”, vystavenou na Instagramu a dalších sítích. I proto teď tohle píšu.
Na začátku srpna jsme vyrazili na 10 denní dovolenou, jejímž cílem měly být především Dolomity a severní Itálie. Bohužel po ranní návštěvě německého zámku Neuschwanstein, tesně před rakouským jezerem Achensee, kde jsme měli ten den přespávat v kempu, mě dostihl (nejspíše) krátký mikrospánek. Nikomu se naštěstí nic nestalo, jen auto bylo po najetí na betonový podklad na krajnici na odtah. Strávili jsme tak ještě dva dny v rakouském kempu a prošli si alespoň pár míst pěšky, než pro nás přijel známý s odtahovkou.
Na konci měsíce jsme pak uspořádali SRTG vodu, kdy jsme se společně plavili po Berounce a po večerech testovali zdejší kempy. AROO! [ARUM]
Září
Září pro mě bylo ve znamení vrcholu OCR sezóny. Závod, na který jsem se připravoval celý rok. Spartan Ultra ve slovenské Valčianské Dolině. Závod, při kterém přicházejí myšlenky o smyslu života. Nejméně 50 km (nakonec 56) a 60 překážek (nakonec 69) v prostředí Malé Fatry, kdy běžíte buď strmě nahoru nebo strmě dolů. Nic mezi tím. A k tomu všemu časové checkpointy, které musíte stihnout. Jinak šmik a náramek je fuč. Závod skončil. A jak to nakonec dopadlo? Mrkněte na článek o Spartan Ultra >>
Sotva jsem se vykurýroval z Ultra, čekal nás další závod, tentokrát Trifecta Weekend na Lipně. Tedy Sprint, Super i Beast v rámci jednoho jediného víkendu. Původně jsem to chtěl běžet celé, ale koleno mělo po Ultra stále jiný názor, a tak jsem si doběhl pouze pro poslední třetinku do trifecty, pro Beast. Byl to závod na konci sezóny, a tak už to na trati mnohdy vypadalo spíše jako závod lazarů.
Další agility intenzivka, tentokrát s Blankou Potočnou, která za námi přijela až ze Zlína. Děkujeme!
Říjen
Vždycky, když jsem v televizi koukal na Velkou pardubickou, chtěl jsem se tam podívat osobně. Letos už to konečně vyšlo a my tak sledovali tenhle legendární závod včetně skoků přes Taxisův příkop z první ruky.
Říjen byl měsíc koňský, neboť dva týdny po Velké pardubické už jsme byli v Kladrubech a vyrazili na hodinovou projížďku dvojspřežím. Já vím, romanťárna jako prase, ale já tohle rád.
Listopad
Když jsme s Míšou plánovali další Spartan pochody, napadlo nás, že by bylo fajn lidi nějakým způsobem namotivovat, aby přes zimu kromě jezení vánočního cukroví také něco dělali. A tak nás napadlo uspořádat Spartan Šance Challenge. Tedy vyběhnout co nejrychleji celou černou sjezdovku na šumavském Špičáku, aby se o týden později dozvěděli, že to bylo pouze první kolo. Druhé kolo je čeká v dubnu, kdy si to celé dají ještě jednou a ten, kdo se nejvíce zlepší od svého prvního pokusu, dostane nějakou pěknou odměnu.
Kromě jarní vycházky pořádáme v Agility klubu Rokycany i tu podzimní. Vyrazili jsme na rokycanský Kotel a celou pouť zakončili v Kamenném újezdu na svatomartinské huse. Těžko říct, jestli je na podzim vždy větší účast právě kvůli huse, ale co, stejně se na ní těšíme všichni!
V půlce října byl naplánován další Spartan pochod na šumavský Třístoličník, nicméně tentokrát se kvůli termínu spoustu lidí omluvilo a my tak vyrazili místo Šumavy pěšky z Rokycan na Kozel. Pěkných 20 km, tentokrát bez úkolů, ale to vůbec nevadí, však my si to zas vynahradíme jinde.
Ke konci měsíce jsme se znovu vrátili do Pardubic na dostihové závodiště, kde se konal OCR závod Gladiator Race Taxis. Běželi jsme trať kopírující závod Velké pardubické, a to včetně Taxisova příkopu (proto ten název, že jo). Závod jsme si jeli hlavně užít, což se rozhodně povedlo.
Prosinec
Vánoční trhy, svařák, cukroví, … Tentokrát v Norimberku s partou přátel.
V tomto roce jsem se stal druhým trenérem SRTG Rokycany, a tak jsme s Karlosem společně vyrazili na každoroční setkání trenérů SRTG do Kolína. Ředitel Spartan CEU regionu nám představil plno novinek a plánů pro další rok. Bylo to moc fajn a inspirativní setkání.
Další Spartan pochod (jo, fakt nás to baví organizovat), tentokrát v Krušných horách, kdy jsme vyrazili z Božího Daru na Ježíškovu cestu. Přichystali jsme si s Míšou opět záludné úkoly a díky skoro metrovým závějím sněhu se z toho stal legendární pochod plný srandy.
A opět ten svařáček, trhy, cukroví, svažáček, uauáček, … a taky půlmetrová klobása v bagetě! Tentokrát v Regensburgu.
Týden na to jsme se sešli s kamarády u ochutnávky vín z vinařství Nešpor&Rajský. Kromě samotného koštování jsme se dozvěděli i spoustu zajímavých “zákulisních” zajímavostí a samozřejmě kopec srandy.
Hned druhý den jsme se domluvili s partou stejně naladěných bláznů a vyrazili se den před Štědrým dnem vykoupat do Borku. No, teplé to rozhodně nebylo. Ale bylo to moc fajn a shodli jsme jednoznačně na tom, že si z toho uděláme takovou naší tradici. #naprincezny
A jsme na konci. Posledních pár dní roku 2018 strávíme s partou kamarádů na Šumavě v loveckém zámečku, kde nás čekají různé výlety, projížďky na koních a možná i na běžkách, pokud bude dost sněhu.
Cíle pro rok 2019
Nemám moc rád Novoroční předsevzetí, protože si myslím, že pokud něco chceme změnit, měli bychom to udělat hned a ne se schovávat za “od XX už opravdu začnu XX”. Jsou to jen výmluvy, proč nezačít hned. Stejně to většině lidí vydrží maximálně pár týdnů a poté se vrátí zpět do zajetých kolejí.
Rád si ale dávám dlouhodobější cíle, kterých bych chtěl v následujícím roce dosáhnout a za kterými si půjdu.
Můj život se momentálně točí především kolem 4 oblastí, které mě nejvíce naplňují a snažím se jim věnovat co nejvíce a co nejlépe.
Agility
V květnu se opět zúčastníme Mezinárodního mistrovství České republiky Border collií v agility, kde bychom chtěli vybojovat co nejlepší výsledek. Jako cíl mám stanoveno dostat se do finálových běhů a tam už se děj vůle boží :)
Také bych se rád dostal s oběma holkama do elitní kategorie A3, ale to vše závisí na tom, kolik času nám zbyde na objíždění závodů.
Spartan
Původně jsem chtěl Endurance trifectu (Ultra + HH6 + HH12), nicméně byla změněna pravidla a nyní už do ní Ultra nespadá, namísto něj je Agoge.
Současná podoba Endurance trifecty pro mě není v sezóně 2019 z více důvodů reálná, a tak tento cíl bylo potřeba upravit.
Ultra jsem po svém debutu ve Valče už nechtěl ani vidět, nicméně s odstupem času a po zveřejněném kalendáři pro rok 2019 je jasné, že si ho střihnu ještě jednou. Ve Skotsku. A rovnou to spojíme s vícedenní dovčou a trošku si to tam projedeme.
Cestování
Jakmile delší dobu nevyrazím do hor nebo na nějaký výlet, mám cestovatelský absťák. Nevydržím totiž moc dlouho na jednom místě a baví mě objevovat.
Pro rok 2019 mám v hlavě několik destinací, kam bych rád vyrazil.
Hned v lednu vyrážíme s klukama do Alp na pořádnou lyžovačku. Poté bych si rád co nejvíce prochodil české hory, protože tu máme spoustu krásných míst, o kterých plno lidí ani neví. A pak zbytečně jezděj s kuframa plných paštik do Chorvatska.
S tím tak trochu souvisí i další cíl a to je roadtrip po ČR. Prozatím mám v hlavě ideu držet se podél hranic, tedy převážně hor, ale uvidíme, kam nás to nakonec zavane.
V září pak máme naplánovanou dovču ve Skotsku, kde bychom chtěli vidět co možná nejvíce z tamější magické přírody a ke konci si zaběhnout Spartan Ultra.
Focení
Foťák s sebou tahám prakticky všude, kam se hnu. A to už od dětství. Poslední dobou si rád hraju s dlouhým expozičním časem, v čemž bych chtěl v následujícím roce určitě pokračovat a ještě to vyšperkovat.
Jedním z mých největších cílů v tomhle směru je určitě atraktivní nafocení mléčné dráhy. To mě fascinuje už delší dobu a stále hledám to pravé místo, na kterém by to vyznělo tak, jak jsem si vysnil v hlavě. A až ho najdu… To budete koukat.
Samozřejmě bych si opět rád nafotil několik svateb. Je to pro mne svým způsobem relax a neskutečný příval pozitivní energie, kdy mají všichni dobrou náladu, smějí se, tancují a dva zamilovaní lidé si řeknou své ano.
Pokud jste dočetli až sem, máte můj obdiv. Opět jsem se do toho psaní trošku „zažral“ a nešlo to jen tak ukončit.😇 Každopádně přeji vám co nejlepší vstup do roku 2019 a ať se vám splní všechny vaše plány, po kterých toužíte. Čeká vás v následujícím roce něco velkého? Napište mi to do komentářů👇